Nokturno.net / tvorba / dílko

Předzpěv
Patnáct let mi bylo, vyzval jsem tě k tanci,
řekl jsem si: „Mohl bych mít šanci?“
Držel jsem bytůstku… křehkou neskutečně,
sen můj byl zůstat tak, stále a věčně.

I
Chlapec láskou omámen, citů plný,
přání měl jediné, ať sen se mu splní.
Stvoření překrásné, z hedvábí ručička,
oči jak pohádka, půvabná celičká.

Dotyk něžný,srdce hoří,
lásku pro ní malovat,
krásná chvíle,prvně poznal,
co znamená milovat.

Tak miloval chlapec Princeznu nevinnou,
myslel jen na ni, srdce ji věnoval,
netušil však, co osud mu zosnoval……..
on není princem, sny se mu rozplynou.

Bolestný pád……srdce na dně leží,
však hle, i k něčemu je dobrý.
Chlapci oči náhle se otevřou, sundá si brýle.
„Pohleď na sebe! Koukni jak vypadáš!
Takto ty žádáš o lásku?!
Vždyť i to patří k tvému srdci!“

Kroky s ní chce sdílet,
lásku jí maluje,
jen Princeznu chce líbat,
jen Princeznu miluje!
Jeho srdce jinou nezná!

II
Tak bojoval chlapec, bojoval těžce,
zbraně měl slabé, prohrával lehce.
Lehká dýka věrnou zbraní mu byla,
úcta,skromnost,tolerance……..
to tvořilo její sílu,
za přízeň a lásku Princezny se bila.

Chlapec každý den,
myslel na svůj sen,
přízeň na její tváři hledal,
chtěl jediné…aby se s ní shledal.

Princezna mladá křehoučká, krásná je velice,
avšak na sobě znát to nedává…..
to je ten důvod, proč miluje ji hluboce.

Zle je, princ ze sousedního království se sem sjíždí,
vybaven ústy, sebevědomím svítí.
Hledá tu snad krásné křehké kvítí?
Nene, má svůj harém, hledá jen párek dalších hýždí.


Princezna mladá, hloupoučká,
do harému ráda se přidala,
neměla rozum, však se napálí,
vzejde z toho pro ni poučka.


Princ ostrý má meč, zalitý sobectvím,
Princezna-slepá, přízeň mu nabízí.
„Cizí princi, proč tak činíš? Svou máš zem!“
Přesto chlapci krvavé rány do srdce zasadí.
Chlapec raněn, láskou trpí.

Tak plynuly týdny, měsíce,
stále ji miloval velice.

Cítil všechno,stačil pohled,
jemnost něhu především,
nemohl se jen tak dívat,
byla pro něj zkrátka vším.

Kroky s ní chce sdílet,
lásku jí maluje,
jen Princeznu chce líbat,
jen Princeznu miluje!
Jeho srdce jinou nezná!

III
Princezna o lásce věděla,
chlapci by úsměv stačil,
jen kdyby se pohnula,
avšak nehnuta seděla.


Chlapec přál si, ať karta se obrátí.
Čekal až Princeznu rozum obdaří…..
marnost a trápení, zatím se nedaří.

Princezně jednou z očí spadne páska,
ocení pak vlastnosti? Bude to tak?
Rozpozná pak co je pravá láska?

Vše špatně!
Chlapci svět zhořkl.
Princ před ním Princeznu pomlouval,
chlapci nervy praskly, hloupost udělal,
věty zloby vyřkl.

Tuší jenom Princeznička,
zda hnusné pomluvy,
pravdivé byly či nebyly,
tak i tak jak domeček z karet,
chlapcovu naději rozbily.

Nešťastník lásce své ukřivdil,
na Princeznu svou podívat se nemůže.
V bezesnou noc den se mu proměnil,
ví jak moc rád by předchozí změnil.
Tak vrátil se na start:
„Princezno má,promiň!“

Kroky s ní chce sdílet,
lásku jí maluje,
jen Princeznu chce líbat,
jen Princeznu miluje!
Jeho srdce jinou nezná!


IV
V dopisech své Princezně,
upřímností bojuje,
v každém láska ukryta jest,
avšak…. neboduje.

Samotní v parku, pohledy do očí,
doteky první,jiskřička přeskočí.
Ručičku hedvábnou líbat a hladit,
srdíčko darovat, život jí sladit.
Každý den večer dobrou noc přát,
usínat šťastně, láskou ji hřát.

Spatřit ji jednou, každičký den,
vyvolalo tento nádherný sen.

Do očí lásku jí vylévat,
vším být,vše znamenat…..
srdce mluví jasnou řečí.

Kroky s ní chce sdílet,
lásku jí maluje,
jen Princeznu chce líbat,
jen Princeznu miluje!
Jeho srdce jinou nezná!

V
Chlapec zakryt je skromností,
Princezna o něm moc neví,
zdá se bez skvělých možností,
nezajímavý se jeví.

Není divu, bavič není,
dívkami se neohání,
však nestydí se za to,
jen po jedné se shání.

Jen po lásce velmi touží,
neláká ho trávy vzruch,
samota ho zcela souží,
romantiky plný duch.

Chlapec toužil,toužil po snu,
ten mu zůstal odejmut,
dal by za to snad svůj život,
být láskyplně obejmut.

Princezna mladá křehoučká,
krásná je velice,
avšak na sobě znát to nedává…..
to je ten důvod,proč miluje ji hluboce.

Chlapec stále bojuje,naději nevidí…..
má to smysl,není snad blázen?
Jeho srdce je si cestou lásky jisto…..
stále v něm vře citů plná lázeň.


VI
Princezna náhle dar rozumu nabyla,
avšak i nejmenší naději v chlapci zabila.
Vlastnosti zajímat sice jí začaly,
ale prince svého si našla,
od té doby šťastné má oči…..
a ty v chlapcově srdci rozpory načaly.


Chlapcovo srdce promlouvalo k sobě:
„Pohleď na ní,šťastna je…..chce něco víc?“
Po čase srdce se uklidní:
„Je to pravda,má se krásně,
štěstí našla, tys bylo pro ní nic“

Chlapec náhle viděl ji jinak, dříve byla laní,
dnes, po třech letech…..je ostřílenou zbraní.
Princezna šťastná ve všech sedmi pádech,
ztratila pro něj romantický nádech.

V srdci klid, nepadla hláska,
shořela hvězda…..vyhasla láska.

Dozpěv
Žádného dne nelituji,kdy miloval jsem tebe,
nestydím se za to a poznal jsem sám sebe.