29.10.08 | změněný, @, další tvorba | 2834 x | vypínač
Podej mi ruku,
trhej mé nitro na cucky
a za stříbré luny záře
při hudbě krásy šílenství
tu sníme ten svůj věčný tanec.
Když housle hlasů ztracených,
smyčcem přes srdce rozdrásané,
a není už šeď, není nic
jen my, záplava stříbrosvitu
zmítáme sebou v kruzích štěstí.
Do smrti se již jenom topit,
v odlesku luny v očích tvých
na palouku v lese něhy
ve víru vášně, souznění
tam kde je láska, život, mír.
Už nikdy den, už nikdy strach,
už nikdy víc, co bylo dřív,
už žádná touha mlčená
jen krok tu, krok sem, otočit
tak přece konec čekání.
Sterilní bílý pokoj 3x3 metry. Postava ve svěrací kazajce - s nepříčetným, ale svým způsobem blaženým výrazem - zmítající se v jakémsi záhadném rytmu sem a tam. Zvláštní to pohled, téměř jakoby se snažil tančit...
naděje x smrt humor město touha svoboda podzim bolest zoufalství sen noc antilistí aa strach erotika haiku horor vztah beznaděj voľný verš jen tak emoce krev láska život čas poezie fantasy zklamání momentka sobota horror pocity sex vyznání * srdce temnota hrůza nenávist smutek vztahy povídka . ... cesta pocit žena osud les přetvářka mládí marnost realita .. deprese zima příroda vzpomínka tma samota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6469
autorů: 867