http://www.nokturno.net lehce alternativní hudebně-literární web skaven@seznam.cz skaven@seznam.cz cs http://www.nokturno.net/dilko.php?id=5608 Nekromantický svět
před vstupem
do mé říše
Chaosu, démoničtí
přisluhovači se oddávají
slastem s lidskými
pannami, načež je
brutálně umlátí a
těla zaživa
sežerou
krysy..
Temnota prostoupila
vším a já v ní
sedím,
na hromadě zažloutlých
kostí jako
na trůnu a
těším se tomu
pohledu!
Z rozbité lebky
připíjím na pád
bohů a světů!
Poutám mrtvé k
sobě kostěnými
řetězy,
krmím se jejich
bolestí a utrpěním..
Jsem Smrtipán,
Smrtivládce, Tyran duší -

"Zlatíčko, čaj je na stole!" http://www.nokturno.net/dilko.php?id=5607 .. o šlechetnosti a zradě..
aneb jak klasik praví.. .. žena je plémě hadí, kdo ji hladí, toho zradí ..
___________________________________________________________________

Vzdám se, má drahá, vzdám pro vaši záchranu,
a věřte mi, pro vás i život dám a udělám to rád ..
džentlmensky ujišťoval černý král svou černou královnu,
ale ta už věděla, že od bílé dostane šach mat.
Vždyť byla to ona, dáma se zrádným srdcem,
která to všechno narafičila,
měla techtle-mechtle s bílým jezdcem,
podrazáčka, včera se s ním spustila . http://www.nokturno.net/dilko.php?id=5606 protřu si oči ránem
prsty od kopretin
(těch kytek co nevoní)
plné žluto-bílo-zelených
písmenek: má mě rád?
nemá mě rád?

hádají se okvětní lístky
a já je pozoruju pusu dokořán
i oči doširoka rozevřené
velký pohled - sněží bílé
kousky...

mrznou ve vzduchu a dělá
se z nich slunko a jasnokrásně
i když zima

na co myslíš? necestou a cestou
s rukama na okýnku vlaku
(kdovíkam ode mě)
a žlutobílozelené kraje ubíhají ti
pod očima doširoka rozevřenýma

počítáš okvětní lístky kytek
co nevoní
...
http://www.nokturno.net/dilko.php?id=5605 kopu kolem sebe nohama
jak osmina mezi půlovýma notama

dotyky, polibky, přání a tóny
vypustili jsme kdysi i lampióny
ty a já, chodili jsme spolu
po naší lajně a s kapkou alkoholu

teď už umím jen potichu stát
a tu kapku po kapce usrkávat

ty moje půlová http://www.nokturno.net/dilko.php?id=5604 Ochladilo se…
Pojď blíž, lásko,
zahřeji tě!
Vždyť víš, že
planu jen pro
Tebe…
Obleč si mě,
jak si oblékáš
kožich a
nech mě
zachytávat mráz.
Zachumlej se do mě,
ochladilo se… http://www.nokturno.net/dilko.php?id=5603 Mrazivý déšť vloček,
na zem padá
a já myslím jen na to,
co by jsi asi teď,
nejvíce ráda......

Polibek či pohlazení,
nebo něco více,
co to teď změní?

Dát ti srdce,
aby mělo tě co hřát,
když jsi sama.
Nebo noční procházku,
ti s odvahou nabídnout?
Vím, že můžeš,
vše najednou odmítnout....

A tak krajem procházím
a přemítám,
jak asi doopravdy voníš.
Jsi květinou ze zahrad tajemných
a vzdálených stínů,
o které tu stále sním?

Tolik bych rád,
aspoň jednou usnul
v tvém klínu,
snad napořád...

A tak slunce vyhližím,
až bude blíž
a stíny se zkrátí.
Snad jednou pak
řeknu ti víc.

A v okně tvém pak,
nebude muset už více,
hořet na znamení samoty,
plamen svíce...
http://www.nokturno.net/dilko.php?id=5602


na vzpomínky žárlím
a tančím vůně mechů
pod bělostným sněhem
kde zapadlá je minulost

rozplynulá v mlze
zvolna tančím...
do dní které byly

tají vločky na šatech
ve kterých jsme přišli
spolu kdysi lásko

asi jen bůh ví
proč něžná slova
znovu posílám
po proudu tmy
v lahvích džinů
tak zbytečně

venku tanec stínů
rty nad hranou sklenic
kde oheň plápolal
a teplo lákalo
asi jen bůh ví
proč mé prsty hladí
tvůj obrázek
a ty se nebráníš



http://www.nokturno.net/dilko.php?id=5601 Seděl u okna. Otevřeného asi tak ze dvou desetin. Zadek pohodlně usazený v tvrdé dřevěné židli. Na stejně tvrdě dřevěném stole měl připraveného cosi z igelitu vybaleného (nebyly to jahody mražený), vedle hrnek s mlékem. Pravým mlékem z Intersparu za 7,90.
Natáhl se a levačkou stáhl z linky krabičku cigaret. Se zamyšleným výrazem ve zmuchlané ranní tváři zasunul první trubičku do úst, podpálil ji a natáhl. A výdech s obláčkem kouře. Vytáhl si trenky a ohrnul krátké rukávy u trika.
V záokenním světě se zatím začalo slunce sápat po všem okolo a rozsvěcelo nový den. Všechno to bylo dobrý, hlavou mu létal jeden statisíc veršů a litoval, že nemá po ruce papír.
„Evžo, koupelna je volná!“ zavolala na něj z chodby. „Běžím,“ odpověděl. Ještě chvilku si užíval hrabalovské tvůrčí prostředí, snažil si ho nacpat do hlavy co nejvíc a pak se zvedl, aby se zaměstnal svými zuby.
Čištění zubů v jedné koupelně jako bychom spolu byli roky, oblékání zmuchlaného oblečení po včerejším večeru, jako bychom se viděli prvně. Krmení morčat, luxování, stlaní, mytí nádobí, kontrolování všeho klasického, zamykání, společné odcházení na metro, co nás veze směr škola. Jako bychom spolu žili roky.
„Jak dlouho se vlastně už známe?“ „No, to nevím… Ale je to dlouho, bydleli jsme v jednom paneláku přeci.“ „Od druhé třídy, to je už 13 let, chápeš to?“ rozjímala. A šlapali mezipanelákovím okrajové Prahy stále dál. Až k piksle, kam se soukali lidi, co spěchali do všech jiných částí Prahy. Obličeje jim ovál vánek z jezdících schodů, a dokonal tak proces probouzení. „Ale bylo to včera drsný, co říkáš?“ „No, to teda bylo. Musíme to zase zopakovat, co ty na to?“ odpověděl. Reakcí byl potutelný úsměv v tváři dívky. Nebo mladé ženy? God knows. Každopádně to byl hezký úsměv.
http://www.nokturno.net/dilko.php?id=5600 Vracel jsem se nadránem v dobrý náladě
z bordelu, kde jsem si byl užít s holkami,
když mi najednou noha sklouzla po ledě
a z vůle vyšší moci jsem skončil na zemi
.. a pod koly auta, jedoucího právě okolo.
Stále v dobrý náladě, no už před nebeskou branou
potřásám si ruce se svatým Petrem
a nabízím mu vodku z Ukrajiny pašovanou.
-.. tvůj život smrt měřila podivným metrem ..-
prozrazuje mi, -.. páč chlapče, tohle se ti stát nemělo,
ještě sis neužil světský slávy, ani peněz, určenejch pro tebe ..
Podebatuju o tom pozdějc se šéfem.. teď je na marodce ..,
vždyť je to neslýchaná drzost přijít s holou prdelí do nebe
a ještě k tomu nechutně páchneš po kurvách a vodce ..
Ale světská sláva, polní tráva .. věř mi, ja to vím ..! -
A tak, světe div se, jsem zpět tady mezi vámi,
snažím se psát, básnit, či jinak oblbovat, no hlavně žít,
neboť spoznal jsem rozdíl mezi třemi či pěti minutami
a budu mít v paži, zda mi vytknou, že mám holou řiť,
když znovu půjdu nahoru, na zdraví všech si se svatejma připiju ..
.. a stále budu pít ..
.. slibuju ..
http://www.nokturno.net/dilko.php?id=5599 Tělo po kolena ve vzduchu, nohy Ti svírá rak,
tam kdesi pod hladinou řeky, kam dvakrát nevkročíš
(a možná ani jednou).

Máváš mi rukama,
ale možná jen chytáš stabilitu, co utekla Ti
v proudu řeky, kam dvakrát nevkročíš (a ve které jsem už byl).
Mácháš mi rukama.

Máš nohy ve vodě, sevřené klepetem račím.
Ten rak je hrdina.
Zná jenom lýtka Tvá a to mu stačí, by držel Tě
nohama na zemi, na dně.

Ladně bys vznesla se, kdyby Tě pustil?
Jen vzhůru k mračnům bezmračným v nepředstavitelné výši,
co vždycky všechno vědí,
vidí, žízeň světa tiší.
"Pšššt," říkají jí.

Možná bys ale byla papírovým drakem se stužkou zelenou,
co na konci jí (mu) dítě chybí.

Požehnaný korýš. http://www.nokturno.net/dilko.php?id=5598 Dnes budu ti sloužit,
múj pane-
přikaž, a já
si kleknu...
Zahrám ti na svou malou flétničku...
Prsty projedu jí.
Když se ti to nebude líbit-
projedeš hřbetem ruky mou tvář,
v bílém pudru rudá svatozář...

Dnes múžeš toužit,
múj pane-
přivaž mě, nebudu zlá-
roucho ti pak svléknu...
Rozvážu zvlášť každou jednu tkaničku...
Múžeš se mnou jak chceš smilnit,
rozpálit mé tělo- jsi ukojený žhář,
co uloží se na mé tělo jako na oltář.

Má noční oběti,
v mystickém o(b)jetí...
Vzdychni mé jméno potřetí-
mé pouta se rozletí...

Tak nebuď na mě (radši) syrový.
http://www.nokturno.net/dilko.php?id=5597 Vybledlá krása a
ztracené ideály,
sukýnka krátká,
na tváře líčidla
tuny -
Den co den se
procházíš
po stejné štaci
a život již
nevnímáš.
Utěšitelko!
Řemeslný anděli!
Kurvo..