Nokturno.net / tvorba / dílko

Cesta do bouřlivých hor.
Blesky protkávají mlhu nad něma jako nit tkaninu.
Najednou se ozve Tvůj vnitřní hlas.
Říká: Kolikrát jsi slyšel opovržení?
Něco v tobě není vyřešeno, myslíš si.
A jedeš dál.

Pohlédneš na nebe a hlas v tobě se znovu ozve
Tentokrát Ti šeptá: Ty víš, že v nebi končí každý dobrý život.
Vybaví se Ti píseń Moonlight Shadow, začneš si ji broukat.
Dále sleduješ cestu.

Ve výjimečné bouři, která tě potkala o pár kilometrů později, jsi sjel z hlavní silnice a zastavil na rozbité vedlejší.
Řekl sis, že tady přečkáš tu největší vlnu, a tak jsi vypnul motor a chvíli jsi relaxoval.
Náhle tě vyrušila z klidu postava ženy s deštníkem, která mířila zpět po cestě, kterou jsi sem přijel.
Něco Ti řeklo, abys za ní jel. Nastartoval jsi a zeptal ses jí, zda nechce svézt do nejbližšího města.
Souhlasila, a tak jsi ji odvezl.
Povídala Ti o škole, do které jde, o vesnici, ve které žije, o rodině.
Dovezl jsi ji na předem domluvené místo opustil jsi ji.
Nechtěl jsi po ní ani vindru, protože to byla studentka, a ty peníze nemívají, a také proto, nebot´ tě to nenapadlo.
Odnesl sis dobrý pocit z pěkného skutku a začal jsi doufat, že se Ti začne už u žen dařit.
Napadlo tě, že možná už přichází do Tvého života tzv. období děvčat, kdy se s nimi víc seznamuješ, kamarádíš, randíš apod.
Při pohledu na silnici sis uvědomil, že jedeš bouřlivýma horama.

Jel jsi, kams potřeboval. Kurýr na cestách.
Práce, kterou sis vždycky přál dělat.

Když jsi se asi o dvě hodiny později vracel zpět, ozval se znovu ze samoty Tvůj vnitřní hlas: Napadlo tě někdy něco nedodělat?
Nech toho, řekl jsi na jeho adresu.
Vracel jsi se domů a čímdál víc sis uvědomoval, jak moc máš rád ty dálky, to cestování.
A napadlo tě, že domov je někdy vězením, ve kterém se Ti v hlavě melou všemožné myšlenky, ale na druhou stranu taky příjemným místem útěchy pro tělo, když se vracíš z těch Tvých dlouhých cest.