27.12.10 | Lakmé, @, další tvorba | 2693 x | vypínač
Narcistní koncert mého ducha, obviněna z egožroutství, přelétám zpřelámanými prsty klaviaturu protkanou pavučinou negací. Potkávám stínohru, vždycky takhle k večeru, posadí mě do hlediště a maluje na stěnách bytí výjevy z mého života. Po jejím skončení opírám čelo o studený okenní rám. Zírám.. do tmy a počítám letokruhy zhýralých časů. Mrznou mi tím chladem neurony, běhá se jim v těch šálách a rukavicích obtížněji a ohebnost vytratila se jim z očí. Mé tělo, má líheň leukocytů. Volám na pomoc všechny buňky imunitního systému. Bylo by vhodné žít sterilněji. Jsem dobrou a hodnou ženou, hlavně k ránu, pod saténem na uhlí, vrním si uhlobaronský sen a v útrobách živím divočinu. Zase se rodím, zářím, jemnocitně..problikávám, a do polštáře k levanduli přihodím i zeměžluč. Už tu nejsem..hele…a jsem fuč.
tma samota antilistí srdce osud voľný verš ... haiku mládí strach svoboda noc emoce přetvářka temnota horor bolest město podzim aa smutek .. láska hrůza krev beznaděj touha poezie * x nenávist příroda smrt pocit . sobota marnost fantasy pocity les realita naděje žena sen deprese povídka momentka erotika zima cesta vztah humor zoufalství horror zklamání vztahy život vzpomínka čas vyznání sex jen tak
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866