Nokturno.net / tvorba / dílko

Nejraději tě mám mezi svýma nohama,
přísahám... někdy tě vídám i s rohama.
To když boky mé jdou ti vstříc,
v hlasitém tichu rytmu staccata.

Syčíš mi do ucha hřích,zatímco můj krk pevně svíráš,
dech se ti krátí,když prstem rtěnku z mých rtů stíráš.
Dokud se neztratím v tvém časoprostoru..
drž si mě za vlasy, pevně.

Šeptáš:„Mění se ti oči, pod náporem chtíče a tužeb…“
zatímco já předvádím repertoár svých nevyčerpatelných služeb.

Jsi jako droga — první i poslední fantazie,
důkaz, že moje duše ještě žije.
Ale návyková jsem já, můj milý..
alespoň po ten výkřik,v tuto chvíli.