Nokturno.net / tvorba / dílko

Být strunou ve větru,
hrála bych Slunci pro potěchu,
stoupala k  němu,
jak pára z  tvého dechu.

Být kapkou vína z  jižní Francie,
stékala bych něžně po tvých rtech,
borůvkově modrá,
sladká a svůdná po čertech.

Být stromem ve tvé zahradě,
být jeho stínem, jež tě zchladí,
hrdě kvetla bych,
květy, co s  ústy tvými ladí.

Tvým strážným andělem,
tvým oceánem zapomnění,
tvým břehem a přístavem,
místo toho
tvým Brutem jsem.