Nokturno.net / tvorba / dílko

Pěšinou zarostlou kráčím,
vzpomínky tanou na povrch,
oheň hoří
plaveme v moři
pod vrcholy hor.

Řady menších i těch větších
vidím v západu slunce krvavém,
a ticho,
kdesi mne píchlo
za srdcem.

Tam za Bobkem mír se s tichostí snoubí
a pocítím rodného kraje tisíce vůní,
hory mé...
srdce mé
zaplakalo.