03.11.05 | Ferrante, @, další tvorba | 2067 x | vypínač
Slunce zapadá,
je čas jít spát.
První hvězda svítí na nebi,
září jasně jako úsměv tvůj...
Neodcházej slunce moje,
jsi to ty a měsíc je tvůj bratr,
který odchází,
když ty se vracíš..
Nevím zda miluju noc či den...
Strácím se v mlze,
kde zapomění mě nachází..
Je to kouzelné a zároveň zbabělé..
Před životem neutečeš,
nedovolí ti to..
Není to jen hra na schovávanou,
ale každičký okamžik tvého bytí..
Noc či den?
To je jedno....
To vše jsi ty!
realita bolest život touha horor strach žena zoufalství jen tak marnost beznaděj voľný verš smutek město vzpomínka samota sobota .. naděje vyznání podzim les čas erotika humor povídka svoboda cesta mládí antilistí pocity haiku krev momentka nenávist horror temnota láska sex tma aa smrt sen emoce přetvářka x fantasy * srdce noc . zima hrůza vztahy příroda pocit vztah ... poezie osud zklamání deprese
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866