25.01.08 | moth, @, další tvorba | 2191 x | vypínač
Má hlavu olysanou od stínů
a šátek z patiny jí studí
Stříbrní netopýři na něm souloží.
Do oken jehly hvězd jí bodají.
Na asfalt noci oči vyteklé.
Do rána zaschnou pod měsícem.
Snad kdyby mohla tak by odešla
Tou cestou krkolomnou, kam odcházejí věže
Žíznivá stařenka tam za plotem
Kamenným prsem kdysi město kojila
Jak flaška dopitá ted trčí do prázdnoty
Opilá samotou a měsícem.
realita žena samota naděje les jen tak horor smutek aa zklamání ... příroda bolest strach x vztah sobota horror vzpomínka vyznání pocity erotika srdce život vztahy přetvářka noc cesta pocit mládí . zima město sex čas voľný verš marnost osud podzim fantasy momentka humor .. krev zoufalství smrt sen tma temnota poezie haiku hrůza touha antilistí láska beznaděj povídka emoce deprese nenávist svoboda *
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866