Nokturno.net / tvorba / dílko

Umíral mi otec
v okresním špitále zvaným poslední instance
nebylo to nic než mrňavej zámeček na spadnutí
zkonfiskovanej komoušema v padesátým
jenže to já si těžko můžu pamatovat
matka dělala vostudu
s vočima zarudlejma od breku a nevyspání vykládala každýmu
o svým neštěstí
nejrači bych jí zabil
porazila stojan s kapačkama když cpala do nočního stolku termosku s hnusným kopřivovým čajem a otec po ní vztekle loupal vočima a nakonec brečel
protože pochopil že to má spočítaný
na pokoji byl cejtit smrad a mě se nechtělo přinést si židli
stál jsem mezi dveřma
pozoroval snad stoletýho dědka na vedlejší posteli
a nevěděl o čem mám mluvit
tak jsem řekl že musim na záchod a vypadl ven na cigáro
do rezava vodbarvená metráková cigoška ve vestibulu smejčila hadrem po dlaždičkách
vohnula se nad kýblem
a pod narvanejma elasťákama se jí rýsovala celá mindža
hodil sem igelitový návleky do bedny u vchodu a jel domů višňovou alejí
bez listí
matka si po cestě utírala voči a vykládala mi jak byla dokonalá
a otec za nic nestál a furt se mě ptala jestli si to taky myslim
spadla ze sedačky když jsem říznul zatáčku
a zapasovala se mezi řadičku a ruční brzdu
druhej den sem na kotelně odtahal pytle ze solí nasypal jí do
solnice a pak seděl ve velínu a čekal až se vyčistí
voda v tanku a vzorky se zbarvěj do správnýho odstínu
pustil sem erární televizi a místo na ní civěl do blba
na starým zapraseným gauči se zatvrdlejma flekama
a nedokázal ze sebe vymáčknout jedinou slzu smutku
jaký to bude až jednou budu umírat?