Nokturno.net / tvorba / dílko

Jako křehká síť pavoučích vláken,
jako zvonivý dětský smích,
s očima hlubokýma jako blázen,
s proudy žhavé lávy v nich.

V nitru chladný jako vánek,
zbroušený zubem času,
město citů, kde vládne spánek,
děsivý křik nymfických hlasů.

Stojí nad propastí prvních kroků,
bez citových investorů, bez náručí,
zahodí svobodu kvůli jednomu loku?
Pak něco jeho ústy další si poručí.