12.04.10 | čtenář já | 2222 x | vypínač
Vevnitř, pomalu, jedna za druhou
Na povrchu jedna a zbylých devět jen tak bublá a bublá
Kdy už bude konec? Nedá mi to spát
Ten příšerný zvuk myšlenek, který by měly radši být zamrzlý v poslední desetině ledovce mojí duše
Tvůj nos, rty, oči, úsměv, co mě roztaví
V tom spojení, ve tvém sevření, kdy tvoje teplo a tlukot tvého srdce je to jediný, co cítím
Všechno najednou bylo tak správně...
příroda pocity zklamání horror realita krev momentka erotika strach tma zoufalství smrt sen vztahy haiku svoboda bolest les aa město x láska voľný verš smutek žena sobota život přetvářka cesta povídka .. deprese samota ... srdce pocit hrůza emoce marnost jen tak horor . fantasy poezie podzim zima antilistí čas mládí naděje noc vyznání vzpomínka * humor osud nenávist sex vztah beznaděj temnota touha
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14766
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6428
autorů: 864