Nokturno.net / tvorba / dílko

Vevnitř, pomalu, jedna za druhou
Na povrchu jedna a zbylých devět jen tak bublá a bublá

Kdy už bude konec? Nedá mi to spát
Ten příšerný zvuk myšlenek, který by měly radši být zamrzlý v poslední desetině ledovce mojí duše

Tvůj nos, rty, oči, úsměv, co mě roztaví
V tom spojení, ve tvém sevření, kdy tvoje teplo a tlukot tvého srdce je to jediný, co cítím
Všechno najednou bylo tak správně...