28.10.06 | zoe, @, další tvorba | 2452 x | vypínač
Co nejvíc času prospat,
aby se neměnily stíny,
aby se netřásla podlaha,
a dům?
Dům, aby zůstal tichý, ale vlídný.
Obrazy v zrcadle,
strach z cizích lidí,
když padne tma, a stíny se plíží.
A na ulici pouliční lampy,
přítelkyně iluzí,
komolí naše představy.
Noc, jež hraje barvami,
a vůní tlejícího listí.
Noc, patronka skřítků,
volající je k tanci.
K tanci a do snů,
bojících se dětí.
Jen těch, které na ně ještě věří.
A samota, ten ledový dotek,
který milujeme a nenávidíme.
Co nejvíc času prospat,
aby se neprobudily příběhy.
Příběhy obyčejného šílenství.
* fantasy temnota zima strach pocity cesta haiku sex život povídka poezie sobota město horor hrůza sen les momentka beznaděj marnost vztah pocit ... bolest čas touha noc horror láska příroda . přetvářka humor antilistí vyznání krev mládí vzpomínka svoboda voľný verš emoce zoufalství realita smutek naděje .. smrt erotika zklamání podzim tma deprese srdce osud jen tak nenávist vztahy x aa žena samota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6415
autorů: 864