28.10.06 | zoe, @, další tvorba | 2651 x | vypínač
Co nejvíc času prospat,
aby se neměnily stíny,
aby se netřásla podlaha,
a dům?
Dům, aby zůstal tichý, ale vlídný.
Obrazy v zrcadle,
strach z cizích lidí,
když padne tma, a stíny se plíží.
A na ulici pouliční lampy,
přítelkyně iluzí,
komolí naše představy.
Noc, jež hraje barvami,
a vůní tlejícího listí.
Noc, patronka skřítků,
volající je k tanci.
K tanci a do snů,
bojících se dětí.
Jen těch, které na ně ještě věří.
A samota, ten ledový dotek,
který milujeme a nenávidíme.
Co nejvíc času prospat,
aby se neprobudily příběhy.
Příběhy obyčejného šílenství.
zklamání noc osud mládí láska příroda * smutek pocit momentka zoufalství haiku vztah realita přetvářka voľný verš touha nenávist aa x smrt povídka samota . horror cesta čas srdce horor temnota emoce fantasy město ... les deprese zima tma erotika marnost žena antilistí jen tak sen bolest vzpomínka humor sex vztahy .. sobota strach svoboda krev pocity hrůza vyznání život beznaděj naděje poezie podzim
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866