20.01.11 | Marek Olbrecht, další tvorba | 3075 x | vypínač
Hory, keře, krajiny dnes voní krásněji.
Za dalekou mlhou je bílé údolí. Království Tříkostelí, dvě řeky se zde stékají. Jsem součástí stínu v topolové aleji. Imaginární přítel mě v mysli provází, pod kapkami deště jednou dojdem až tam, kde už nic neschází.
Na konci osamělé silnice, za hlubokým černým lesem, leží vesnice se zastávkou, na kterou už autobus nejezdí. Muž přišel na to, že pokud chce potkat pravou lásku, měl by zůstat sám sebou.
Cesta jednoho člověka nebyla napsána na papíře, šel sám svou vlastní.
Ten, který hledal, vždy našel.
Ten, jež toužil, se vždy dočkal.
Ten, kdo věřil, nebyl zklamán.
zima osud humor hrůza sen sobota láska poezie město jen tak horor vzpomínka žena haiku fantasy momentka vztah krev vztahy sex strach touha . příroda voľný verš srdce svoboda cesta ... bolest podzim tma život marnost noc povídka smrt aa zoufalství deprese realita pocity erotika les temnota přetvářka zklamání čas mládí beznaděj x nenávist vyznání * emoce horror naděje samota pocit antilistí smutek ..
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6485
autorů: 867