20.01.11 | Marek Olbrecht, další tvorba | 2476 x | vypínač
Hory, keře, krajiny dnes voní krásněji.
Za dalekou mlhou je bílé údolí. Království Tříkostelí, dvě řeky se zde stékají. Jsem součástí stínu v topolové aleji. Imaginární přítel mě v mysli provází, pod kapkami deště jednou dojdem až tam, kde už nic neschází.
Na konci osamělé silnice, za hlubokým černým lesem, leží vesnice se zastávkou, na kterou už autobus nejezdí. Muž přišel na to, že pokud chce potkat pravou lásku, měl by zůstat sám sebou.
Cesta jednoho člověka nebyla napsána na papíře, šel sám svou vlastní.
Ten, který hledal, vždy našel.
Ten, jež toužil, se vždy dočkal.
Ten, kdo věřil, nebyl zklamán.
emoce aa podzim erotika humor zoufalství voľný verš deprese horor x čas žena tma antilistí .. bolest srdce přetvářka život temnota pocit osud . smutek fantasy les smrt vztah naděje sen zima město sex samota krev mládí realita haiku láska vztahy příroda noc strach cesta vzpomínka vyznání beznaděj sobota hrůza jen tak ... svoboda povídka zklamání * momentka nenávist horror touha poezie pocity marnost
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2022 Skaven
komentářů: 14762
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6391
autorů: 862