20.01.11 | Marek Olbrecht, další tvorba | 2832 x | vypínač
Hory, keře, krajiny dnes voní krásněji.
Za dalekou mlhou je bílé údolí. Království Tříkostelí, dvě řeky se zde stékají. Jsem součástí stínu v topolové aleji. Imaginární přítel mě v mysli provází, pod kapkami deště jednou dojdem až tam, kde už nic neschází.
Na konci osamělé silnice, za hlubokým černým lesem, leží vesnice se zastávkou, na kterou už autobus nejezdí. Muž přišel na to, že pokud chce potkat pravou lásku, měl by zůstat sám sebou.
Cesta jednoho člověka nebyla napsána na papíře, šel sám svou vlastní.
Ten, který hledal, vždy našel.
Ten, jež toužil, se vždy dočkal.
Ten, kdo věřil, nebyl zklamán.
město zoufalství hrůza realita sobota osud život mládí vyznání pocit nenávist aa srdce touha haiku čas antilistí vzpomínka povídka beznaděj cesta pocity příroda * erotika temnota marnost emoce . sex smutek sen ... zima láska momentka noc vztah zklamání poezie jen tak přetvářka deprese smrt bolest les svoboda .. naděje strach fantasy žena krev vztahy podzim samota horor horror voľný verš tma humor x
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866