Nokturno.net / tvorba / dílko

Silný cit neutuchající touhy,
ostrá strana odvráceného ráje,
zlomyslná sladká rána,
bolest vyrytá do skály,
tvé jméno vzkvetlo v růži,
spálené květy zapadajícího slunce.

V mé duši písčitá bouře,
v mých rukou díry po bolesti.
PRotékající voda v mém těle,
zavřené oči ubohého slepce.

Měsíční svit spaluje mou kůži,
záře slunce ničé mé oči,
na řasách kapky modré krve,
padajíc stále dolů,
měnící barvu,
pláču krvavé slzy mého srdce.

Kříším mrtvé tělo,
pozoruji tvé červené líce,
bolestně natahuji ruku,
moje rty touží po polibku.

Smyslná touha vodní říčky,
naivní láska lesní víly,
zabijácká nenávist mrtvé ženy,
půvabná krása květu stromu.

Na prach spálený celý svět,
moje oči,srdce,ruce tělo,
mojeduše pluje kamsi pryč,
nenávist, touha i láska mnou prostupuje.

Jak bájná socha budu tu,
navždy stejná,nezměněná.
Jako slepec natahuji ruce k mým snům,
vícekrát nespatřím barvy světa,
černá růže hozená do kostela.