07.10.05 | Ondra Vokál, @, další tvorba | 1957 x | vypínač
Až jednou ráno v zatuchlém křesle
dám si svou dávku ranních prášků
slunce bude svítit trochu sklesle
na nebi bez obláčků
Radia šumění promlouvá do ticha
myšlenky hladový hryzají svědomí
snažím se nevnímat musím je polykat
z rohu však zaječí zrcadlo pitomý:
To je tvá konečná
Už se nepostavíš
to je tvá konečná
bez kousku naděje
to je tvá konečná
srdce se zastaví
to je tvá konečná
a nic se neděje
To je tvá konečná!
víc už řvát nebudu
To je má konečná? No já vím vždyť už jdu ...
antilistí humor žena bolest haiku láska momentka svoboda čas .. příroda * voľný verš . noc x tma vzpomínka jen tak vztahy les povídka zima vztah naděje smrt život samota deprese poezie podzim osud vyznání srdce marnost zklamání horor realita sen sobota fantasy nenávist cesta přetvářka horror strach beznaděj krev smutek pocit mládí pocity hrůza erotika temnota sex ... město aa emoce zoufalství touha
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866