15.01.08 | 0422kab, @, další tvorba | 2387 x | vypínač
Ty mlčíš a já utírám si slzy,
zklamala jsi mě totiž příliš brzy.
Slzy mě tehdy pálily moc,
plakala jsem snad celou noc.
Bolest vždy přehluší chvíle krásné
a svíčka v mém srdci pomalu zhasne.
Z těla mi odchází nabytá síla
a duši opustila má známá víra.
Milovala jsem ho víc než sebe,
víc než jasně modré nebe.
Tys to moc dobře věděla,
však slyšet si nic nechtěla.
Když ses mi pak ani neomluvila,
poslední kapku citu ve mě si zabila.
Zatrpklá a cítím se sama,
byla to pro mě dost velká rána.
Máš ho teď jen pro sebe,
neřekla bych to do tebe.
Proto sem tě s ním seznámila,
a ničím se tehdy netrápila.
Teď už vím, jak velká chyba to byla,
a byla bych hloupá,kdybych se nezlobila.
Už pro mě neexistuješ,
řekla sem to kdysi, pamatuješ?
nenávist čas město podzim ... srdce krev noc vzpomínka fantasy strach les sen vztah vyznání poezie pocity bolest láska humor tma erotika touha deprese momentka temnota antilistí cesta smrt zklamání pocit x haiku marnost realita * smutek mládí jen tak přetvářka horror vztahy sex beznaděj hrůza svoboda žena osud samota .. voľný verš . sobota horor naděje emoce příroda zima povídka život zoufalství aa
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866