17.12.06 | Calwen, @, další tvorba | 3115 x | vypínač
I.
Jsem v okamžicích čekání (jsou tmavomodré)
a svoje osudy vidím ve vašich očích.
Je to jako sedět ve vlaku a neposlouchat
(stromy mizí)
Kam odcházet, když všichni spí.
Veselá hra s nožem,
zase jen čekání…
…na další život.
Maluju hvězdy a hledám cesty,
bez klíčů.
Slova se lámou v i,
jen tak, jsme…
II.
Život ženy je bolest (k áči),
nerozeznat barvy a vzývat blázny.
Zima je smyslná a lepí se na tebe,
odpusť.
Nejsem špatná, když věřím.
Abys došla osvícení,
musíš políbit všechny lidi
a dívat se jim do očí.
Lhářko.
III.
Noc tak lehce našla všechna slova,
přikryla se pláštěm a není ji vidět.
Kůži má napnutou k prasknutí.
Dovolíme bohům zpívat o smrti
a utečeme, společně nazí,
budeme naříkat nad krásou mraků,
děti bez matek.
pocit bolest pocity osud hrůza sex vzpomínka erotika přetvářka aa horor srdce voľný verš realita haiku zklamání temnota les antilistí deprese samota zoufalství podzim čas smutek sen nenávist svoboda vztah x ... smrt život láska zima beznaděj strach město noc humor vztahy příroda marnost fantasy momentka touha .. emoce vyznání sobota krev žena mládí tma povídka horror * poezie . jen tak naděje cesta
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866