17.12.06 | Calwen, @, další tvorba | 3149 x | vypínač
I.
Jsem v okamžicích čekání (jsou tmavomodré)
a svoje osudy vidím ve vašich očích.
Je to jako sedět ve vlaku a neposlouchat
(stromy mizí)
Kam odcházet, když všichni spí.
Veselá hra s nožem,
zase jen čekání…
…na další život.
Maluju hvězdy a hledám cesty,
bez klíčů.
Slova se lámou v i,
jen tak, jsme…
II.
Život ženy je bolest (k áči),
nerozeznat barvy a vzývat blázny.
Zima je smyslná a lepí se na tebe,
odpusť.
Nejsem špatná, když věřím.
Abys došla osvícení,
musíš políbit všechny lidi
a dívat se jim do očí.
Lhářko.
III.
Noc tak lehce našla všechna slova,
přikryla se pláštěm a není ji vidět.
Kůži má napnutou k prasknutí.
Dovolíme bohům zpívat o smrti
a utečeme, společně nazí,
budeme naříkat nad krásou mraků,
děti bez matek.
* emoce strach podzim osud mládí bolest humor zima zklamání temnota samota svoboda čas momentka realita haiku krev marnost . nenávist pocity .. přetvářka smrt tma sen příroda láska naděje ... erotika beznaděj hrůza sex voľný verš deprese město život antilistí les noc jen tak fantasy zoufalství srdce sobota vzpomínka horror smutek vztah žena touha vyznání povídka horor vztahy cesta aa poezie x pocit
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6451
autorů: 866