02.10.05 | čtenář kacka, @ | 2187 x | vypínač
Tolik barev neumí člověk pojmenovat ani vytvořit. Před bouřkou je obloha temně modrá, zvedá se vítr a vane před sebou suché listí.
Voní vzduch.
Miluju, když prší.
Žádná deprese ze špatného počasí, žádná touha po slunci a teple. Lezavo, vůně podzimu a studený vzduch jsou mnohem lepší.
Je to projev toho, že jsou ještě věci, jako třeba déšť, které člověk neovlivní, nepřilepší a nezpohodlní, ač je jich čím dál míň. Ve městě lidé pobíhají, schovávají se pod střechy a zabývají se tím, aby nezmokli....
Mezi domy, bankami, obchody a spořitelnami, na ulicích, v autobusech i za oknem čekárny u doktora je to jen obyčejný déšť.
Když je ale člověk úplně sám někde v lese, bere bouřku jako součást obrovského, přemocného společenství, plného barev, pocitů, vůní a zvuků. Konečně do toho nezasahuje, jen přihlíží a uvnitř v něm se probouzí cit pro opravdovou ryzí krásu...
A to, co si v sobě nosí ještě týden po tom, je pokora, se kterou by měl žít celý život...
svoboda přetvářka horor vzpomínka fantasy příroda tma strach haiku zoufalství marnost vztah * bolest město krev mládí x aa hrůza horror láska pocit jen tak nenávist sex smrt srdce vztahy pocity osud touha žena sen beznaděj podzim noc . poezie čas antilistí deprese smutek momentka zklamání emoce realita humor .. život voľný verš ... cesta samota temnota zima les naděje sobota povídka erotika vyznání
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866