14.02.07 | čtenář Berenika, @ | 2100 x | vypínač
Vím, že navždy
kráčím sama!
Jsem jako slunce žhnoucí.
Země suchem rozpraskaná.
A můžeš mi
stokrát lásku přát.
Jsem země rozoraná.
Mnoho nezáleží,
zda máš mě,
nebo nemáš rád.
Vím, že navždy kráčím sama.
Přesto ti šeptám hlasem tichým:
prosím tě, hlaď mě, HLAĎ…!
, linkuj! 
, jagg 
erotika krev zklamání * sobota osud emoce haiku smutek vyznání noc momentka nenávist sex sen touha smrt ... bolest tma povídka marnost temnota život svoboda přetvářka humor vzpomínka srdce .. město beznaděj pocity deprese les naděje horor antilistí mládí příroda jen tak fantasy vztahy poezie žena vztah realita láska pocit strach horror x zima voľný verš cesta podzim čas . aa zoufalství hrůza samota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867