Nokturno.net / tvorba / dílko

To bylo jednoho deštivého úterý. Mlhavo, sychravo, všichni šli ze školy a z práce hned domů, v ulicích prázdno. Bylo to v listopadu, takže kolem páté už se smrákalo a tam, kde ulice tvořily malé staré domečky, už tma vplula do všech koutů.
V jedné takové uličce stála maličká kavárna. Na rozdíl od většiny ostatních domů se v okně svítilo. Na parapetu ležel adventní věnec, připomínající, že Vánoce klepou na dveře. Vcelku útulná kavárna. Asi ji dlouho nikdo neopravoval, protože byla staromˇodně zařízena. Oranžové stěny budily dojem tepla a domácí jistoty. Přes to všechno však byla prázdná. Teda skoro.
V rohu seděl starý muž. Dlouhé bílé vlasy měl spletené, cop zářil na černém oblečení. Před ním stál hrnek, který zatěžoval noviny. Stařec se protentokrát rozhodl pro knihu. Kavárník ani nikoho nečekal, v takové ulici, kudy nikdo nechodil, mu podnik moc nešel. A le nechtěl se staré kavárny vzdát. Poslední měsíce nepřišel kromě starého muže, který tu trávil hodiny, nikdo.
O to víc se oba podivili, když se dveře otevřely a dovnitř zavála dešťová plískanice. Vešla starší dáma. Oproti usedlé provoněné kavárně vypadala cize. Dlouhý modrý kabát odkrýval vysoké černé boty, z kapes vykukovala mapaa snědý obličej a černé oči budily dojem cizinky. Ve tváři nepřístupnost. Sedla si do opačného rohu, kavárník jí přinesl kávu, žena vytáhla knihu. NIkdo nepromluvil, jen starý muž v rohu si ji po očku prohlížel. Nevšímala si ho. Jakmile však sklopil oči ke stránkám, ta dáma zvedla hlavu a prohlížela si ho. Minuta za minutou ubíhaly, kavárník leštil hrníčky a nic se nestalo. Bez jakéhokoliv podnětu muž vstal, přešel místnost a sedl si k té dámě. "Že je dnes ale opravdu ošklivo." Dáma se na něj podívala, kavárník přestal leštit hrnky a čekal, co ta mlčenlivá dáma na to.
" No a co byste čekal, za měsíc jsou Vánoce." usmála se.