09.09.04 | Calwen, @, další tvorba | 1894 x | vypínač
„Bože!“ Slyším křičet dívku.
Ona bosýma nohama hladí skálu,
ruce rozpřahá po vzoru havranů.
Už nepláče, jen se usmívá,
když ji první vločka pošimrá tvář.
Její duše už dávno bloudí v jiných světech.
Slastně přivírá víčka
před záplavou měkkého svitu zapadajícího slunce.
„Bože…“ Šeptá.
V té dívce poznávám sebe.
Na malou chvíli letím čistá jako nepopsaný list.
A potom už nikdy neucítím bodavou bolest samoty.
Nikdy.
vztah hrůza erotika vyznání nenávist temnota krev smrt mládí podzim čas tma . aa strach pocity sobota srdce noc život samota realita horror voľný verš horor láska touha pocit příroda momentka sex * jen tak přetvářka sen haiku x smutek fantasy deprese marnost beznaděj vzpomínka svoboda humor zima žena město bolest osud zklamání emoce vztahy cesta povídka poezie zoufalství naděje ... antilistí .. les
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866