16.07.06 | čtenář Irena | 1812 x | vypínač
Za zpěvu ptáků jsem si tě vzala
a náš les nám požehnání dal.
Na mezi vonící planá růže vzplála,
vítr nad řekou tklivou píseň hrál.
Pro lásku, jen pro tu jsem žila,
za nocí studených se hřála nadějí.
V objetí tvém tak ráda jsem snila,
láska a touha – posvátná znamení.
Říkali o nás závistiví lidé,
Však ty víš, ať kdo ví co přijde,
než hedvábí, mi dražší tvá režná košile.
smutek haiku realita pocity momentka horor deprese osud fantasy sex poezie zklamání vzpomínka strach antilistí touha cesta beznaděj humor voľný verš noc město svoboda horror příroda sen povídka vztahy přetvářka hrůza podzim bolest vztah sobota samota čas aa zoufalství smrt . žena pocit vyznání krev temnota jen tak .. marnost emoce ... erotika mládí srdce naděje x život tma zima * láska nenávist les
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866