Nokturno.net / tvorba / dílko

Úhel dopadu spočítám Ti po ránu
a do kůže Ti vetkám,
to co nenajdeš v žádném koránu,
co v zrychleném tepu se setká.

Tisíckrát nechám Tě mnou pronikat
a nebudu mít dost,
píše se ze vzdechů kronika…?
Buď už jen Ty můj zvaný host.

V záplavě rudé ztrácím se ve vůních,
těch co Ti po těle žhnou,
duše lačně hrají si po tůních,
v oka-mžiku byla jsi mnou.

Po sametu kroužím s lačností,
se zvířeckostí polykám hostie.
Tuto noc nehraj si s věčností,
buď má, buď jen má něžná…lítá BESTIE!