23.11.05 | Calwen, @, další tvorba | 1994 x | vypínač
Počkám si na tu chvíli,
kdy se rožínají lampy
a všichni usínají.
Stoupnu si na balkón,
ruce dám za záda,
jako když mi bylo pět
a rozbila jsem babičce vázu,
sklopím pohled oblečený do oranžových řas,
ať moje město spí
uplakané a tiše hořící
ve svojí směšné hrdosti hejna holubů
a
šedých lidí.
Už nejsem malá.
Místo ukolébavky poslouchám vaše životy.
antilistí voľný verš beznaděj * humor láska fantasy vztah osud hrůza pocity haiku povídka les . x příroda noc zoufalství realita sen jen tak pocit marnost mládí sex .. žena život smutek horror aa podzim vztahy deprese vyznání město přetvářka sobota čas smrt samota zima emoce srdce cesta tma svoboda krev erotika bolest naděje strach touha vzpomínka poezie temnota momentka horor nenávist zklamání ...
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866