20.01.10 | FreyIng, @, další tvorba | 1604 x | vypínač
Smutný král,
na harfu svou tichou píseň větru,
do dáli hrál….
Bez koruny,
bez trůnu,
jež mu vzali pro slávu
a z pýchy,
mu jej zbourali.
I slunce obchází jej,
ani nedýchá,
jak je cítit, jeho tíseň veliká.
A on ví….,
že až se jeho vláda,
na chvíli navrátí,
že pak vzplane touhou,
co ho pohltí,
jak touha Matky,
co dlouho své děti postrádá.
I zem,
tiše naslouchá,
tomu běhu času,
co se blíže k Zapomnění posouvá….
A hrdost krále,
je dávno ta tam.
Stojí proti Všemu protivenství,
stále Sám.
Ti co poznat by ho chtěli,
jen slepě na něj hledí,
a na moudrost dávných věků,
těžko již si vzpomínají….
přetvářka momentka zklamání čas touha žena pocity nenávist .. mládí tma temnota jen tak humor realita voľný verš osud město sex horor vyznání noc strach antilistí samota fantasy aa srdce vzpomínka naděje sen haiku smrt podzim život zoufalství . cesta bolest deprese emoce pocit láska smutek erotika svoboda krev zima poezie příroda vztahy * x sobota horror les vztah ... beznaděj povídka hrůza marnost
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866