30.03.06 | salazar, @, další tvorba | 1901 x | vypínač
Jarní čas
slunce jas
lásky hlas
volal nás
A my jsme šli
oba dva
já a ona,ona a já
já šťastný,šťastná ona
za tím hlasem
I když slunce
trošku žblunce
zalezlo nám za mraky
nelekli jsme se
proc taky proč taky
zahodili jsme rozpaky
a do kafárny usedli
jako posedlí
Jeji oči
jako ohýnky dva
krásně zářily
a já se radoval
uvnitř i navenek
a tak to prostě
krasné bylo
i když slunce
zrovna moc nesvítilo
A když dokonce
člověk cizí
podivil se
lásce ryzí
jak jsme se za ruku vzali
na eskalátoru se objímali
a o ničem nedumali
jen se k sobě měli
a spolu být chtěli
Než procházky
konec přišel
její hlas
jsem stokrát slyšel
možná nahlas
možná skrytě
jak mi říká
„miluji tě"
A když se houpačka zhoupla
vedle mě
si ona stoupla
líbala mě
já ji líbal
a objímal
a líbal
až jsem nic kolem nevnímal
A když čas už
její došel
kolem jejich dveři
jsem prošel
polibku pár
taky sbohem
a už jsem byl skoro doma
skoro za rohem
ale bez ní
takže sám
to se vůbec nemám…
Tak tu sedím sám
myslím na ty chvíle krásné
až z toho zase znovu moje všechno žasne
protože to bylo mnoho krásné
a prostě úžasné a tak
horror cesta horor žena . sex les čas přetvářka příroda nenávist vztahy sobota krev poezie povídka zima marnost sen samota momentka pocit erotika strach srdce smutek voľný verš bolest vyznání ... beznaděj svoboda realita jen tak osud humor fantasy vzpomínka láska haiku mládí život * touha x aa temnota podzim tma antilistí hrůza .. noc pocity město vztah naděje smrt zklamání emoce deprese zoufalství
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866