Nokturno.net / tvorba / dílko

...již ze zásady nosí žluté ponožky s červenými puntíky a modrými svislými čárkami, aby působil inteligentním a prokazatelným dojmem naprosto narušeného pozéra, který prostě na onen svět nepatří. Jenom proto, aby si říhl, nemusí být ještě tak populární a provokativní. A o kom, že se tu vlastně mluví?

Myslím, že se jmenuje Cep. Má sebevražedné sklony a trpí obsedantní představou hmyzích krovek. Jezdí velmi pomalu na horském kole po asfaltové silnici a intenzívně se každou volnou chvíli zajímá o compjútry. Oddává se své nepřiměřeně velké blonďaté hlavě a blankytně modrým očím. Ve společnosti žen bývá zaraženě okouzlující a naprosto jim nedůvěřuje. Jediný komu snad ještě tak trochu důvěřuje je Matoni. Můj vrchní vydavatel a nejoblíbenější misogyn.

Včera seděl se mnou v hospodě a chtěl mi neodbytně olíznout moji hezkou tvář.

,,Ale vždyť máš přeci Koloběžku,“ povídám mu a na svoji obranu si připaluji cigaretu. Chci ho odehnat cigaretovým kouřem. Chci ho iritovat a nasytit neblaze smrtonosným nikotinovým dýmem. Chci ho zdehtovat a snad i právě proto přijímám přívětivě jeho odpověď:

,,Ne, už ne. Teď mám už jenom Cepa!“ Byl tak rozhodný. Ach.

A vytáhl z náprsní kapsy fotografii. Stál tam na ni nahý Cep. Vypadal jako jedno z Hitlerových dítek, ročník 20cet 19tenáct set. Měl na sobě jen bílé nadkolenky z bavlny a ženské pohlaví. Vypadal vskutku povzbudivě až rafinovaně.

,,Opravdový skvost a hoch na pohledání - klidně i delší,“ pochválím mu ho, ale on se jen ke mně neodbytně dobývá svým mrštným jazýčkem. Vypadá přibližně jako kardinál Richefliue ze Tří obleků od Dumlase, i když se odívá vesměs jenom tak nalehko. Do černých silonek a hedvábně bleděmodré průsvitné košilky s tenkými ramínky. Má nesmírně vyvinuté ústní svalstvo a v posteli mu jen málokdo dokáže odolat. Je to způsobeno hlavně častou konzumací žvýkacího tabáku a kýchacího prášku. Rád se směje a elegantně mračí. Sdělil mi, že bude kupovat kameru. Chápavě jsem mu přisvědčil a řekl:

,,Inu, když jinak nedáš, natočím s tebou ten tvůj vysněný pornofilm. Já budu scenárista, režisér a intelektuál. A ty budeš zase kameraman a holka pro všechno. Též to uděláme trochu promiskuitní. Jude jako horečnatý blázen zaútočí na Černou ovci a její kluk Olin, jenom aby ji uchránil bědného osudu, vystrčí na něj svůj holý zadek, připraven nechat se dočista sadisticky zesodomizovat. Miluje ji natolik, že obětuje nejen svůj kaďák, ale i klidně tu špetku zbývající cti a dlaň plnou různobarevných lentilek. Potom se všichni odeberou do dobytčáku, kde narazí na baletní soubor ztělesněný šoupající Malou a stepujícím Banánem. Oba dva mají na sobě bílá tílka, červené ponožky, tmavě fialové tenisky a nateklé, třpytivě narůžovělé rty. Dobytčák je osypán bujně povadlou vegetací. Na jeho střeše se povalují zbytky spáleného Karina, který tam těsně před jejich příchodem bohabojně obcoval s vysokým napětím - při té příležitosti se mu rozbil nedopity lahváč. Myslím, ba co, dím, že to bude víc než jen napínavý a dojemný příběh lidských poklesků. Ale především se bude též sestávat z mnoha ponaučení mravních a zásad slušného chování a užitečných rad do života.“ Načrtl jsem mu tuto svoji evokativně plnohodnotnou uměleckou vizi a připálil si Startku. Matoni se vzdal snahy o olíznutí mé tváře, ale i přesto se zachmuřil a zeptal se:

,,A co Cep, co bude dělat Cep?“

,,Cep to může celé financovat.“

,,No to je žůžo!“ řekl Lojza a zkolaboval za pípou. V klopě měl zastrčenou dohnívající zažloutlou kopretinu s bílou vlaječkou, na níž byl černý nápis:

PARTA SE NIKDY NETRHÁ!

Nechápal jsem to, ale usoudili jsme společně s Matonim, že teď nastala vhodná příležitost odejít z hospody bez zaplacení, aniž by nás kdo měl tendenci zadržet. Ačkoliv v důsledku to bylo jedno, protože ani jeden z nás neměl peněz nazbyt.

23. června 2004

Chlív out