29.09.04 | Calwen, @, další tvorba | 2770 x | vypínač
Rozpraskanými rty chraptivě šeptám prokletí,
hlas mi selhává.
Za všechna příkoří, za zmařenou lásku, ze bolest,
teď zaplatíš.
Déšť mi z tváří smývá třpytivé slzy
a hromy soucitně slibují svou pomoc.
Bledá, oči upřené do nesmyslnách dálek,
kam vidím jen já,
vybavuji si tvou tvář, tvůj pohled.
Chci tě nenávidět, ale vše, co cítím je jen smutek.
A za ním, ač se stydím, stále ta naivní láska.
Nejistotou, trémou, vzrušením
potí se mi dlaně, když je zdvihám k nebi
a hladím blesky.
Země pije rudou krev z mých rozdrásaných, bosých nohou
a na oplátku splní mi přání.
Jen jedno, to nejtajnější...
Vítr se snaží pochovat mé nahé tělo,
otřásající se v zimnici,
a já se mu poddávám.
Tak jako tobě.
Probouzím se zakrytá listím,
a toho překrásného rána
vykopu ti pod staletými duby hrob.
žena samota zima humor mládí touha . .. erotika město horror povídka tma naděje x horor láska vztahy sex život srdce pocity smrt beznaděj fantasy les momentka * marnost poezie ... noc bolest strach svoboda krev voľný verš smutek antilistí osud pocit emoce zklamání temnota čas haiku jen tak hrůza nenávist vztah deprese sobota aa realita sen vzpomínka podzim vyznání cesta příroda zoufalství přetvářka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866