Nokturno.net / tvorba / dílko

Ne a ne usnout
stále mne budí znova a znova
ta vize prokletá.

Byl jsem tam šťastný
oči zářily nenuceně
jak vycházející slunce
den prolínal se s večerem
občas
jsem zapomněl
jít spát.

Do města jsem chodil
jen když chyběly mi knihy
nebo alkohol
na osamělé večery
bez žen
a bez lascivních myšlenek
s nima tak úzce spjatých
jako jehla a nit
jako matka a její plod.

Po ránu pár šklebů do zrcadla
pak chleba s máslem a pórkem
zatímco venku
všechno už dávno naplno proudí
a chvěje se netrpělivě
ač v neomylném řádu.

Chajda polorozpadlá
načichlá vůní lesního dřeva
včerejší bouřky
a zvířat jež zde občas přespí
abych nebyl tak sám
poskytla mi přístřešek
pravda, docela skromný
leč přesto nedobytný
duševním nájezdům
vražednému opovrhování
kamenným úsměvům
palcovým titulkům
a zbabělcům.

Zrovna když si na to všechno
pomalu zvykám
proberu se zpátky
do moderní doby...