ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Zelené kamínky

04.11.08 | mindwarp.cz, @, další tvorba | 3039 x | vypínač

Byla jedna dívka, já byl její kamarád. Bylo nám oběma asi jedenáct, byli jsme dětmi. Bydleli jsme na okraji malého městečka, kousek od železniční stanice a co by kamenem dohodil od lesa.
Ona bydlela přes ulici od mého domu, ale přesto jsme se nevídali tak často, jak bych chtěl. Často z různých důvodů nebyla k zastižení.
Jednou jsem na ni netrpělivě čekal na vlakovém nádraží, až přijede ze školy. Nádraží bylo prázdné, byl jsem tam jen já. Když dorazil její vlak, byl jsem štěstím bez sebe. Vlastně pokaždé, když jsem jí viděl, jsem byl štěstím bez sebe, protože byla krásná, krásná jako anděl a velice inteligentní, na tak mladou dámu. Ten den mi slíbila, že večer zajdeme za jednou velmi starou paní na návštěvu.
Ta stará paní bydlela kousek od městečka v lese, na samotě. Byla velice milá a opravdu hodně stará, ale navzdory tomu docela chytrá. Nikdy jsem jí předtím neviděl a ani nevím, jak k ní moje kamarádka přišla, ale to nebylo důležité. Zaujal mě ten její dům, ve kterém jsme se právě nacházeli. Byl poměrně rozpadlý, starý, samá díra. Přesto měl noblesní styl, byl dost velký (dvoupodlažní) a bylo tam teplo a útulno. Vyšlapali jsme s dívkou do druhého poschodí, po děravých, skřípajících schodech a stará paní nás usadila do mohutných, čalouněných křesel. Na stůl dala čaj a za chvíli odešla ještě dolů do kuchyně pro sušenky.
Dívka mi řekla, že mi chce něco ukázat, že má tajemství. Popošli jsme kousek k drobné komodě, která byla v temnějším rohu místnosti a na ní stála menší mahagonová truhlička. Když jí otevřela, byly tam hodně světle zelené, neprůhledné kameny a kamínky různých velikostí, bylo jich přibližně dvacet. Řekla mi, že s pomocí těchto kamínků, které si občas bez vědomí staré paní půjčuje, může cestovat do snového světa, do světa lidské fantazie. Řekla, že mi ukáže, jak se kamínky používají, že můžeme jít do snového světa právě teď. Řekla, že až ona zmizí, mám s kamínky udělat to samé, abych mohl jít za ní. Vzala do svých malých dlaní všechny zelené kamínky, přešla k tmavému stolku u zdi a kamínky naráz lehce pohodila na desku stolu. V tu chvíli zmizela. Pochopil jsem, že musím udělat totéž. Vzal jsem také kamínky do dlaní a nemotorně je rozhodil na stůl, ale některé mi spadly na zem a rozkutálely se. Nefungovalo to. Chvíli jsem hledal kamínky, které spadly a až na jeden jsem je už měl všechny, tedy alespoň jsem doufal, že jsou všechny. Za okamžik se zase objevila dívka na tom místě, odkud zmizela a rozrušeně se ptala, co se stalo, proč jsem jí nenásledoval. Vysvětlil jsem jí, že jsem kamínky asi nerozhodil správně a tak jsme začali hledat ten poslední. Byl zaklíněný v nějaké díře, skrze kterou bylo přes dřevěnou podlahu vidět do spodního patra pod námi. Kamínku se nechtělo, ale nakonec jsme ho vyndali, ale to už se vracela stará paní z dolního patra z kuchyně se slovy, co že tam provádíme, zda je vše v pořádku. Rychle jsme schovali kamínky zpět do mahagonové truhličky a sedli si ke stolku.
Pro dnešek jsme na cestování do snového světa zapomněli a už o něm nemluvili.
Vrátili jsme se ke staré paní druhý den večer, že to opět zkusíme.
Tentokrát jsem já rozhazoval kamínky první a udělal jsem to asi správně, protože najednou jsem se z domu staré paní přesunul na nějakou velkou louku, porostlou vysokou zelenošedou travou. Bylo hodně šero a foukal silný vítr.Mě ani nepřišlo, že by se mnoho změnilo.
Za malý okamžik se vedle mě objevila i dívka a já se jí ptal, jestli tohle je ono, jestli to je ten snový svět. Řekla, že ano a následně dodala, že snový svět je v poslední době temnějším místem. Je asi ovlivňován naším reálným světem. Ačkoliv podstatný rozdíl je, že ve snovém světě můžeme dělat cokoliv a bez následků, naštěstí je to stále možné, díky zeleným kamínkům.
Mnoho dalšího si ze snového světa nepamatuji – asi to znáte, sen se rychle zapomene, snový svět je tentýž případ.
Když jsme se vrátili, byl skoro stejný čas jako když jsme odešli, i přes to, že ve snovém světě jsme pobyli dost dlouho. Ale i za tu chvíli stihla stará paní zjistit, že jsme si její kamínky půjčili bez dovolení. Byla dost rozladěná z toho, že jsme jí o tom neřekli a honem nám kamínky vzala, dala je do truhličky, s tou sešla do spodního patra a truhličku uložila na vysokou polici mezi knihy, abychom na ní nedosáhli. Trochu zklamaní jsme odešli, ale přesto jsme starou paní dále navštěvovali, pomáhali jí a povídali si s ní.
Po nějakém čase jsme se jí zeptali na mahagonovou truhličku a řekli jsme jí, že bychom chtěli, aby jednomu z nás ty kamínky dala, že nechceme žít v tomhle reálném světě, že je to tu špatné.
Paní chvíli měla námitky, ale potom řekla: "Vidím, že by každý z vás chtěl ty kamínky jen pro sebe, ale já je rozdělím mezi oba dva, abyste se dostali do snového světa vždy jen spolu.". A tak také učinila.
Teď už jsem se s dívkou se vzhledem anděla vídal často, naše duše byly promísené a navždy spojené stejně, jako dvě hrsti zelených kamínků.
Trávili jsme skoro veškerý čas ve snovém světě, mimo všechno zlo a tíživou realitu, navždy dětmi.


 Přidat komentář 




› Online 1


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6454
autorů: 867