Nokturno.net / tvorba / dílko

Říkáš, že nemúžeš mně milovat…
Dobře víš, že prosit o kousek něhy nebudu.
Copak je pro tebe mít mě rád?
Kolikpak pocitú značí snad???
Snad proměním se ti za splnu ve stvúru.
Tak již dávno měl´s mě oplakat.
Mých já je dost, však srdce jen jedno- snad,
již zapadlé prachem a stínové.
Však jen já rozhoduju komu jej dát,
pro koho nechat jej naříkat…
Kto múže vztáhnout na něj ruce a zasadit rány morové.
Kolikpak času chtěl sis ještě dát???
Nežli zjistíš zda chceš zústat anebo utíkat…
Radši tedy běž.
Nebudu plakat, nebudu se smát,
jen přestaň se mého srdce dotýkat.
Je křehké…
Tak když ublížit mu chceš, alespoň přesně řež…