15.01.10 | Verba, @, další tvorba | 2231 x | vypínač
Až dojdu ke tvým dveřím,
pokleknu a zazvoním
Zeptáš se mě, jestli věřím,
přesně ti to nepovím
Jako by nebylo nic
bože, že by ses bála?
Divíš se, že vím víc,
si vlivná žena, jedna z mála
tak už se nemrač
a pusť mě dál
Já přecí vím kdo si zač,
si žena co bych si přál
Bože nevěříš,
ty ztrácíš víru?
Tak už me vpustíš,
do místa míru?
Bože jsi žena
a v ženy já věřím
Otevřeš mi,
až příjdu k tvým dveřím?
. beznaděj zima fantasy samota vyznání smutek voľný verš smrt nenávist naděje deprese osud .. poezie cesta emoce realita sex noc ... haiku les humor sobota čas sen momentka touha * bolest město srdce zoufalství antilistí přetvářka zklamání tma horor krev příroda marnost pocit horror strach x pocity vztah mládí povídka podzim žena hrůza erotika temnota vztahy aa jen tak svoboda život láska vzpomínka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866