Nokturno.net / tvorba / dílko

Jdi po cestě svého srdce,
horami, řekami, lesy,
jednou dojdeš na místo,
kde potkáš gejšu, ta Ti dá čaj,
běž dál, deštěm, sněhem, horkem,
potkáš červenou Karkulku,
která Ti dá koláč,
ty budeš pokračovat dál,
slunce Ti dá teplo,
potok Ti dá vodu,
potulný chlapec se psem Ti dá cukr,
nedívej se, kam jdeš,
neboj se toho, kam jdeš,
nedívej se na kopce, které máš zdolat,
mohl by ses zaleknout jejich velikosti,
ne, jen jdi a dívej se dolů.

Půjdeš dlouho,
Možná den,
Možná týden,
Možná rok,
Možná celý život.

Jednoho dne,
až osvobodíš duši,
a Tvá minulost zmizí,
jako ranní mlha,
potkáš tuláka,
dáš mu to,
co Ti dali jiní,
on tě dovede domů,
k sobě domů,
tam Ti ukáže místo,
kde se Ti splní sen,
a ty pochopíš,
co každý hledá,
od nepaměti
o tom píšou umělci,
nikdy nikdo to nepochopí,
až ty zjistíš,
že všichni Ti lidé,
kteří Ti dali dary,
ukrojili pro Tebe
kousek ze svého
koláče lásky.

Všechno to byly tváře,
které Ti podali
hřejivou dlań,
a pomohli Ti,
Vaše cesty se střetly,
a možná se ještě někdy střetnou,
nespěchej, čekej,
co má přijít, to příjde,
at´ chceš nebo ne,
jdi s časem svého života,
bud´ jeho přítelem,
podej mu ruku,
a stravíš s ním nezapomenutelné chvíle.