04.04.05 | Kostěj Bílý, @, další tvorba | 2229 x | vypínač
Já vidím vlky, jak jdou dál,
mí vlastní bratři a sestry,
každý by řekl proti druhému pal,
pohled jak kudly ostry.
Však někteří nejsou jak ostny!
Ano, to ona,
ona jediná čistá jak voda
z pramene horského.
Hledím na ruce své.
Ne!To není možné! Né!
Já nechci. Už ne!
Měním se ve vlka jak ostatní,
už není smysl býti.
Já jak ostatní budu.
Tou proklatou civilizací se změním,
tou odpornou smečkou! Už pěním
a tesáky mi rostou.
Buď zatraceno lidstvo,
nechť zahyneš odporno zhoubou
a čisté zas bude toto místo.
temnota cesta povídka tma voľný verš horor srdce vyznání mládí vzpomínka smutek .. touha beznaděj fantasy život deprese * nenávist noc krev láska město horror strach příroda smrt humor vztahy osud bolest sex poezie realita přetvářka čas pocit sen erotika aa jen tak žena samota zima vztah marnost emoce svoboda momentka zklamání haiku hrůza sobota les . podzim x ... antilistí pocity naděje zoufalství
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866