05.08.06 | Dasha, @, další tvorba | 1835 x | vypínač
Pocit naprosté zoufalosti, bezradnosti, bezmoci… ten pocit, když mě
děsí samota a přezto miluji chvíle, kdy sama sedím ve tmě a koukám do noci. Po
tvářích nechám stékat slzy, co mi padaj do klína, nebo se vpíjí do rtů, do
chvějících se rtů, které nejsou schopny vydat ze sebe hlásku. Duše křičí, ale
nikdo ji neslyší – anebo slyšet nechce?? Chce se mi řvát, ale hrdlo mi
sevře úzkost. Cítím tu bolest, cítím jak mi buší srdce… jakoby mělo
každou chvíli puknout!! To ticho mě ničí. Křičím do svého světa, ale jsem tu
sama, nikoho k sobě nepustím – tak proč pláču nad svojí samotou??
Možná strach, někoho si připustit k tělu, možná strach z toho, že už
nikdy neucítím tu bolest, která mě zabíjí, ve které žiju už tak dlouho, kterou
jsem si „zamilovala“!! Je to můj svět…
nenávist svoboda život emoce marnost bolest naděje realita pocity x žena krev deprese strach cesta osud čas sen beznaděj přetvářka .. aa fantasy antilistí . vyznání pocit smutek podzim smrt srdce zoufalství erotika humor noc vztah samota příroda voľný verš vztahy touha sex haiku láska zklamání město tma ... mládí les poezie zima povídka sobota horror temnota horor hrůza * momentka vzpomínka jen tak
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866