11.01.07 | Aneš, @, další tvorba | 2335 x | vypínač
Včera jsem umřela. Vidím, jak mne sypou po lukách a jak se mého popela chápe
vítr. Vítr, ten mefisto všehomíra pějící ódy na iluzorní nestálosti všech
paralelních věků; persona grata všech milenců, když jim šeptá: navždy tvá,
navždy tvůj…
Mimoděk mi hlavou, tou hrstkou šedavého popela, prolétné vzpomínka.
Vzpomínka na setkání se Smrtí… Stále vidím jeho mrtvolně bledý šat a
sinavý úšklebek, jak mi stahuje zkrvavenou smyčku kolem krku. V bezbřehé
agónii na něj mlčíce křičím, svíjím se ve svém posledním souboji a vím, že
nemohu zvítězit. Jeho sarkastický smích se rozléhá mou myslí, zahalenou rubášem
předsmrtné extáze. Vzdávám tento nerovný souboj. Rozhostí se ve mě trýznivé
prázdno. Pomalu kráčím po mrtvolně bledé cestičce mezi temným suknem mého
života, tou zpustlou pavučinou lživých podvrhů a sobecké sebelásky. Zasloužím si
to inferno klamů a mylných zdání. Ale cítím, že mi bude odpuštěno, projdu-li
Boží ordálií…
Je mi teskno. Jak mne vítr unáší tou scenérií života, naslouchám letmým
záchvěvům stromů a šelestu tisícerýcch motýlích křídel. Jako bych slyšela
plynutí času, do kterého už nepatřím… Chce se mi křičet Živote! Vrať se!
Never more…
* jen tak podzim .. humor . voľný verš zklamání x osud čas momentka vyznání beznaděj marnost smrt cesta sen antilistí láska mládí poezie horor tma bolest aa nenávist sobota život zoufalství srdce vztahy les touha město sex zima noc pocity samota horror hrůza přetvářka ... příroda strach vzpomínka žena deprese erotika emoce naděje vztah realita krev smutek pocit temnota svoboda povídka fantasy haiku
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866