23.01.06 | Irena, @, další tvorba | 2371 x | vypínač
Pokorně a tiše stárneš vedle mne,
jen úsměv zbyl z té krásné mladé dívky.
Co se to jen stalo ? Nevím sám,
nemohu už dál a tiše říkám - díky.
Tisíckrát procházím v myšlenkách,
ten domov, co jsme oba milovali.
Čas minul, už nehledíme ke hvězdám,
léta spolu jsme, tedˇ bez lásky a - sami.
Máš ještě sílu každé ráno vstát ?
A přec na stůl stavíš dva hrnky bílé kávy.
Mám snad jen očima uhýbat ?
Stále ještě dva - však nešťastní a sami.
Se snubním prstenem i lásku odkládám,
zamkni nadvakrát a už nečekej mne víc.
Beze slov tě o všechno krásné okrádám,
a poslední můj dar ? Od dveří zlomený klíč.
pocit samota krev les smrt podzim aa humor povídka x žena erotika vzpomínka přetvářka svoboda strach cesta noc zoufalství horor nenávist život mládí * sex ... antilistí čas sobota marnost horror tma vztah emoce beznaděj touha město smutek zima hrůza bolest příroda láska srdce voľný verš temnota zklamání osud poezie sen naděje haiku vztahy pocity vyznání realita momentka .. deprese fantasy . jen tak
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866