21.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 2241 x | vypínač
Javory
Našel jsem výkres ve stole,
v šuplíku zapadl až na dno:
Rozplihlé barvy vodové,
zde kotva je a tady ráhno -
pravděpodobně plachetnice
učarovala klukovi,
když do stránek své početnice
namaloval si javory.
Měly ty stromy rudé listy,
i kmeny byly krvavé,
první slova, jež uměl čísti
z pevně přibité tabule
byla: „Pozor, jsou tady miny!“
Z lebky a hnátů čišel strach.
Za těmi dráty ostnatými
ustýlala smrt na márách.
Drápy těch drátů rozrývaly
javorům jejich štíhlý kmen,
až nasákly jim celé krví,
ne podzimem, ne podzimem…
Už myslel jsem, že zapomenu,
ale ty kmeny vidím zas -
ty zkrvavené kmeny stromů
a po zádech mi běží mráz
z hákových křížů na hřbitovech,
kde naši mrtví tiše spí,
z těch, kteří nepřejí jim oddech
pod omšelými kameny,
kterým nenávist v srdci hlodá.
Kéž nezrudne už nikdy kmen
těm javorům tam u hřbitova
jinak, než tichým podzimem.
pocit noc horror marnost fantasy žena láska voľný verš zklamání deprese smutek temnota ... aa povídka erotika vzpomínka cesta * poezie realita vztah sex emoce sen nenávist čas samota sobota bolest tma svoboda .. příroda pocity mládí smrt humor horor vyznání jen tak beznaděj zoufalství vztahy . přetvářka srdce naděje město život zima strach x antilistí haiku krev osud podzim les touha hrůza momentka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866