19.06.06 | čtenář Bouře Nilu | 2092 x | vypínač
Jen do mne se pouštějte rozverné ženy, jsem jak voda, plynu a nejsem
němý,jsem stále v pohybu po zemi teču, lesy i louky ve vědomí
vleču.
Všichni jsme spojení zlatou nití, všichni jsme madonou jednoho bytí.
Jak vlna v úsvitu rozrazím přeludy,pokořím všechny natvrdlé pobudy.
Pavouk života spřádá sítě, unikne jen nevinné dítě.
Prach zvedá se ze stvrdlých srdcí,polibek života v krvi už frčí.
Jde přímo do středu rozpouští led. Já žiju život svůj, tady a hned.
samota smutek smrt marnost haiku město život * humor krev momentka erotika beznaděj voľný verš cesta naděje antilistí temnota . žena sobota x sex povídka poezie zoufalství sen deprese příroda pocit zima tma srdce osud fantasy vzpomínka ... vztah podzim touha vztahy přetvářka svoboda les realita zklamání pocity bolest .. horor vyznání nenávist mládí horror aa noc čas jen tak emoce strach hrůza láska
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866