Nokturno.net / tvorba / dílko

Karkulka už dávno není
objekt touhy vlčích snů.
Odešla pryč na léčení
z minulých těch mnoha dnů.

Kdo by taky ustál zdravě,
vlka jež babku sežral
a hajného který hravě
mu břich nožem rozpáral.

Karkulka jen stála zticha,
ohromení vzalo hlas,
pozorujíc jak mu z břicha
babka zdravá leze zas.

A to všechno, milé děti,
špatný na ni mělo vliv.
Ještě ten den kolem třetí,
koupila si osm piv.

Alkohol, jak známo, léčí
všechny možné choroby.
Leč opilce změní v křeči
do neznámé podoby.

V odulé rty, těžká víčka,
obličej se proměnil.
Pivní mozol místo bříška,
s mužem bys ji zaměnil.

A tak jednou, milí moji,
v opileckém rejdění,
rozhodla se, kdesi v hnoji,
že podstoupí léčení.

Ze hnoje se vyhrabala,
naposled si připila,
kamarádům zamávala,
do blázince vkročila.

A tak tam je, milé děti,
s krásnou, hodnou Růženkou,
která se zas nakazila
kdesi v trní žloutenkou.

To je ale příběh jiný,
teď už zas je čas jít spát.
Tak zalezte pod peřiny,
hezké sny si nechte zdát.