16.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 1785 x | vypínač
Svlačec
Drátěným plotem bílý svlačec
od oka k oku vzhůru pne se,
brzy ho bude plný ranec
a plot tu tíhu
neunese.
Nahrbí záda níže k zemi,
pár sloupků k nebi pozvedne.
Svlačec,
jenž dral se po něm k nebi,
železnou drtí zalehne.
Vrba
Stojí tu tichá, zamyšlená.
To stáří je, co ji tak trápí.
Vypadá jako stará žena,
když do ní smutek zatne drápy
a vrba – vlasy rozčesané,
ukrývá svůj kmen popelavý,
slza za slzou z větví kane,
padá do zbytků uschlé trávy
do vody, která k moři plyne,
a slzy sotva pobrat stačí.
To proto je moře tak slané,
že do něj naše vrby pláčí.
Vločky
První,
druhá,
třetí
vločka k zemi letí.
Možná,
že holoubek bílý
zamával hebkými křídly.
Možná
si vyběhlo do parku
stádo bělounkých beránků.
Možná ,
že hvězdička v nebi
pláče – proč ani neví,
asi se před spaním myla,
náramek z perel
upustila.
A to jsou slzy té milé,
co závoj má
a šaty bílé.
erotika sen vztahy zoufalství pocity osud emoce srdce marnost naděje podzim x smrt pocit . zklamání horror přetvářka vyznání mládí fantasy vztah žena ... aa zima město svoboda momentka život realita krev smutek samota humor čas voľný verš láska beznaděj sex bolest cesta strach vzpomínka les poezie * touha antilistí deprese temnota nenávist .. hrůza tma sobota příroda povídka horor jen tak noc haiku
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866