25.10.09 | Marek Olbrecht, @, další tvorba | 2237 x | vypínač
Odešla jsi ráno.
Jsem opět sám v prázdném bytě, jak to bylo dřív.
Je tu jiný klid, než když jsi tu byla.
Necítím zde přítomnost života.
Proč jsi odešla?
Vždyt´ víš, že samota je pro mě ten nejhorší úděl.
Mám z ní strach.
Cítím se tak vzdálený od života, od bezpečí těch, kteří mi rozumí.
Jsem jako ztracený ve velkoměstě někde daleko.
Jakoby mě ted´ čekala dlouhá cesta domů, do normálního života.
Cesta s neznámým koncem.
Doufám, že se vrátím.
Doufám, že vše bude zase takové, jaké bývalo.
Doufám, že ten strach ze mě brzy zmizí.
Doufám.
, linkuj! 
, jagg 
zima svoboda příroda srdce povídka osud město jen tak haiku sen smutek hrůza deprese naděje * antilistí poezie realita přetvářka vztah fantasy láska horror temnota mládí ... humor touha erotika les marnost bolest vzpomínka momentka pocity tma noc pocit život podzim krev sex nenávist beznaděj čas cesta sobota zklamání strach . žena vyznání voľný verš smrt x samota horor emoce aa zoufalství vztahy ..
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867