27.12.04 | čtenář Kostěj Bílý | 2299 x | vypínač
Sedím sám ve smečce,
sedím,
učím se vlkem být
a bdím.
Učím se vědět, kdo jsem,
ale nevím.
Učí mě na lidi býti psem,
už to umím.
Lidi jsou vlci a já pes,
ne navždy.
Uvidíš světe ještě dnes,
staneš se svědkem vraždy.
Bodnu ti dýku do zad podle učení,
uvidíš,
bude to pro tebe horší než mučení,
však ty zříš
smrt svou a zkázu svou,
pochopíš.
Já dokončím pomstu svou.
Ty už neučíš?
, linkuj! 
, jagg 
město les aa smrt povídka antilistí sen erotika vzpomínka láska jen tak srdce bolest sex beznaděj pocit zoufalství svoboda mládí strach touha nenávist naděje žena zima horror . podzim deprese haiku poezie emoce krev noc vztahy humor osud * příroda fantasy ... tma voľný verš zklamání život momentka pocity přetvářka horor vztah cesta samota temnota čas smutek sobota vyznání hrůza marnost .. realita x
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867