27.12.04 | čtenář Kostěj Bílý | 1967 x | vypínač
Sedím sám ve smečce,
sedím,
učím se vlkem být
a bdím.
Učím se vědět, kdo jsem,
ale nevím.
Učí mě na lidi býti psem,
už to umím.
Lidi jsou vlci a já pes,
ne navždy.
Uvidíš světe ještě dnes,
staneš se svědkem vraždy.
Bodnu ti dýku do zad podle učení,
uvidíš,
bude to pro tebe horší než mučení,
však ty zříš
smrt svou a zkázu svou,
pochopíš.
Já dokončím pomstu svou.
Ty už neučíš?
x fantasy cesta město mládí zima zklamání sen vyznání srdce hrůza jen tak humor svoboda vztah zoufalství poezie .. pocit les voľný verš smutek podzim vztahy haiku beznaděj vzpomínka touha nenávist čas aa realita osud horror deprese temnota tma pocity láska žena sobota emoce * . naděje erotika strach přetvářka sex krev samota momentka příroda povídka antilistí bolest noc marnost smrt horor život ...
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866