19.05.05 | Calwen, @, další tvorba | 2453 x | vypínač
Nabarvím si rty namodro
a ty se mě zeptáš,
jestli mi není zima.
Chutnáš mi po kouři a po konci,
ale kdo by se tomu divil.
Schováváš do dlaní dva bílý oblázky,
úplně omletý přečtenýma slovama,
aby je nikdo nezahlídl.
Stejně tohle ráno všichni spí.
Poztrácela jsem tělo v kmenech stromů,
ale zůstalo s tebou
(víš, jenom to tělo, já si vymýšlela pohádky).
Zkusila jsem neposlouchat život,
ale křičí mi do vlasů a pod nehty.
Prvá, druhá...
rozpočítám svoje lásky
a zahrabu do písku hrst pocitů (vítězství).
Mezi kapky nebo něčí slzy
(ne moje, já přece nikdy nebrečím)
napíšu pár zelených slov
a budu se tvářit, že je to báseň.
Navzdory mým rudým vlasům.
A na zápěstí si ke korálkům namotám další opilý ráno.
Láska vám umírá v postelích,
ve vlasech má věnec z kopřiv
a vy spíte.
vztahy sen momentka marnost bolest strach ... . cesta mládí aa x vyznání .. svoboda antilistí tma zklamání pocit vzpomínka horror povídka čas zima samota město žena fantasy jen tak realita * smutek horor deprese humor srdce touha naděje haiku voľný verš láska les emoce nenávist přetvářka příroda poezie vztah život pocity hrůza zoufalství noc erotika podzim sex smrt sobota krev osud beznaděj temnota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866