24.02.10 | čtenář Maura, @ | 1307 x | vypínač
U okna si rozčesala své dlouhé vlasy,
praskaly jako polínka v plameni.
Tajemné jiskry, tak skryté v kameni,
obnažily kousek její krásy.
Dívá se zasněně do oblohy,
jako když jeho tvář toužebně hledá,
sepnuté ruce a v tváři tak bledá,
jedem hadím ušknutá do nohy.
Ach, kam jen zmizel můj klid a tichý mír.
Kéž byli bychom skryti v snech.
Dva páry očí. Pohled. Šílený vír.
Nad čím zas přemýšlí Liliana?
Uteče, anebo zůstává?
Jak pyšná je, tak i laskavá.
poezie temnota samota pocity zima erotika vztahy aa sex deprese sen srdce zklamání touha příroda haiku horor nenávist vztah ... vzpomínka . tma vyznání momentka fantasy marnost krev sobota povídka strach noc osud antilistí smrt bolest x * cesta naděje pocit podzim realita .. čas přetvářka jen tak beznaděj život láska zoufalství humor mládí emoce smutek les voľný verš žena svoboda horror město hrůza
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866