Nokturno.net / tvorba / dílko

Postávám u klece s leopardem a usmívám se svýma černýma očima...tam do dálek. K východu. Až na práh samého Dalajlámy. Z té krásné, zajímavé knihy co jsi jednou v neděli přinesl a po obědě jsme si z ní četli. Voněl jsi ohněm, a plamenně jsi mi vyprávěl o reinkarnaci duše. Třeba zrovna do leoparda. Za mřížemi....být osvobozen. Můj drahý...a když jsi mi poprvé řekl Nebeská a přinesl něžné obrázky do koupelny, rozpustila jsem si jen pro Tebe mé havraní vlasy , abys je mohl odhrnout a zezadu políbit mne na šíji. Šla bych s Tebou kamkoliv, v jakoukoli roční dobu Ti plně důvěřuji, jsem stvořena pro Tvou potěchu i tužbu...slepá...zalykající se Tvou láskou. Lichoť mi, obdivuj mne, hraj si se mnou jak kočka s myší, než se stanu zcela bezmocnou, miluj mne prudce a já budu oddanou Ti ženou....Ty se nudíš? Co tedy, můj drahý, aby sis mne oběsil?

Tvá něžněčerná, čarokrásně nebeská
Lakmé