Nokturno.net / tvorba / dílko

Pokleklo dítko, pokleklo před otlářem
a kápě mu padla z hlavy.
Pohlédlo díte, pokleklo před kartářem.
Zdalipak je tenhle prorok pravý?
Hezké jest to díte boží,
světlo svíček jí teď vlasy hladí.
Však nastavuje tetované zápěstí noži
a poslouchá rozeklatý jazyk hadí.
Ach krásná, cos to provedla?
Proč kartář, mystik ukradl tvou duši pro sebe?
Proč chtěla´s co nejrychleji do pekla
a nevěřila na zásvětí, na nebe?
Snad teď zvědela´s tu bájnou pravdu- tajemství,
že nemusíš líbat nohy nikomu.
Snad pochopila´s, že všichni bohové jsou s
ou, tví,
když věřit budeš po svém a z fanatikú nikomu.
Sbad pochopila´s.
Pozdě však.
Tvúj kněží nad tvou krví krásně spíval.
Kéž by takové všechny strefil šlak!
Však tebe již nepolíbí, ten co tě kdysi tak rád líbal…
Pozdě pochopila´s…