Nokturno.net / tvorba / dílko

Zlámané větve pod stromy,
mé spolusouložnice v spráchnivělém listí-
stejně jako já,
stejné a bez života...
Najdeš mě mezi tolika?
Dáš mě pak znovu svým plamenům spolykat?
Abych Ti úplně nezmrzla...
Když už jsi mě v tom lese zapoměl
a hledal vílu z pohádky,
kterou možná ještě teď hledáš...

Nejsem stvořena jako ozdůbka pro trůny,
nebo světice, co v pokání tělo Ti omyje- svými vlasy očistí...
Jsem to jenom já-
stejná duše, stejná hmota.
Mám si to snad s Tebou odpykat?
Tys ale věděl že jsem svéhlavá a drzá...
Pak na lože vyber si jiné z těl,
ne čarodějku s Donarem u kolébky.
Ideál, který možná někdy shledáš...